Mé běžecké vzory

Nemám přímo osobu, která by byla mým běžeckým vzorem. Spíše se zamýšlím nad tím, co musel dokázat např. Emil Zátopek při jeho náročném tréninku, a tak čtu knížky a články o osobnostech běhu. (viz. fotka s dcerkou) 

Velkou podporou a vzorem je mi rodina, která mě na závodech podporuje a je velice příjemný pocit, když proběhnu cílem a vidím jejich radost, že mě vidí v pořádku v cíli. Nejvíce se těším, až dcera Zuzanka bude moci chodit a jednou na mě bude čekat se ženou v cíli nějakého závodu. To je pro mě největší vzor, přiznávám. (viz. fotka z cíle půlmaratonu v Karlových Varech s tátou a tetou). 

Myslím, že běh není o vzorech ve smyslu toho dotyčného napodobovat, ale u mě je to o velké motivaci a obdivu těch, co něco dokázali a jak tvrdě na to musím trénovat. Až teď, když běhám okolo 200 km měsíčně, poznávám, jak moc je to náročné tvrdě pracovat na tom, aby člověk dosahoval výsledků, které požaduje a má je za vysněné cíle. Super motivátorem je náš trenér Tomáš Ondráček, který prostě ví, jak a kdy správně namotivovat. Potěšil mě, když mi druhý den po doběhnutém maratonu zavolal s tím, že se mnou chce někdo mluvit a na druhé straně se ozval Jirka Homoláč. 

Prostě běžci jsou úplně jiná komunita než např. fotbalisté, hokejisté atd. To mohu vlastně porovnat díky tomu, že jsem fotbal hrál (hraji) od svých 6 let. Pro běžce je motivačním faktorem a vzorem vlastně každý, kdo běží závod také. Možná si myslím, že pro pár svých přátel jsem svým způsobem vzorem já osobně a to mě těší o to více, že např. díky tomu začnou taky běhat. 

A největším vzorem jsem já sám sobě, protože běh je o tvrdém a náročném tréninku a na výsledky má velký vliv psychika atd.