Běh a zranění

Tréninkové bolístky mě bohužel v poslední době trápí hodně. Snažím se jim moc nepoddávat, ale přece jen bolest při tréninku snižuje radost z běhání. Dva týdny před letošním pražským ½Maratonem mě při tréninku na devatenáctém km začalo bolet koleno. Moc pozornosti jsem tomu nevěnovala, ale bolest se při trénincích stupňovala, takže na závod v Praze jsem nastupovala s obavami. Nakonec jsem to zvládla, ale bolest ve druhé desítce ½Maratonu byla téměř nesnesitelná. 

Tomáš mi poradil, abych vyhledala fyzioterapeutku. Ta mi koleno zatejpovala a poradila cviky na posilování kvůli svalové disbalanci na nohou. Nicméně koleno při běhu bolívá a já s napětím vyhlížím 8. květen, kdy mám běžet Maraton v Praze. Abych neměla nic zadarmo, tak se mi zase ozývá pata na druhé noze, o které „vím“ už dva roky. Léčila jsem si tehdy zánět úponu achilovky vlastně jen klidovým režimem, protože ortézu jsem odmítla. 

Vloni se mi vlastně běhalo nejlépe. Asi bych měla naslouchat svému tělu a hlavně více relaxovat, posilovat a „odhodit přebytečné špíčky“. Běželo by se mi lehčeji. I když můj nejstarší bratr Josef říká, že když máš po padesátce a ráno nic necítíš, jsi mrtvý… Tak to ještě rozhodně nejsem, při přípravě na maraton cítím své tělo až až…