Sportovní prohlídka

Člověk celý život objevuje něco nového, zažívá to, co ještě nikdy nepoznal, a tak to bylo i se zátěžovým testem u sportovního lékaře. Sice mi utkvěl zážitek z návštěvy sportovního lékaře z doby dospívání, ale tehdy to byla opravdu návštěva, teď to byl masakr. Byla jsem oslovena, že si mám udělat zátěžový test, byla jsem svolná kvůli němu zajet do Brna, ale ukázalo se, že budu muset až do Mohelnice. 

Vydala jsem se na cestu vlakem (vyšší kvality) s přestupem v Olomouci, hmmm…příjemný zážitek s přineseným obědem, který jsem zapíjela vodou místo piva, kávy apod. V pokynech stálo - den před testem bez tréninku a žádné stimulační prostředky. Zbytek cesty jsem se zahloubala do četby detektivky (dárek od Ježíška). Sportovní centrum v Mohelnici jsem našla překvapivě snadno taky díky strýčkovi Google. 

Přijala mě vlídná znalá sestra, byla dost zvídavá (věk, hmotnost…proboha), převlékla jsem se do šortek, skočila na běžecký pás a šlo se na věc. Běžela jsem příjemným tempem na páse, povídaly jsme si se sestrou o tom, jak se stane, že babička chce na stará kolena běžet maraton. Pak začalo přituhovat. Sestra mně každé čtyři minuty zvyšovala rychlost a pokaždé, po tomto úseku, mě píchla do ušního lalůčku kvůli odběru kapilární krve. Asi po půl hodině, když už jsem neběžela, nýbrž sprintovala, plíce rozervané, pás mi ujížděl pod nohama, jsem do dalšího kola nešla. Málem jsem z pásu spadla jako Bridget Jonesová. Ta úleva…potila jsem se ještě na nádraží. Výsledek? S ohledem na věkovou skupinu, pohlaví a tréninkovou historii (resp. způsob/objem tréninku) velmi dobrý tempový rozvoj na obou prazích. Nižší vytrvalostní zapracování je očekávané, odpovídá objemu tréninku. Laktátová tolerance výborná. Mám to za sebou a během zpáteční cesty jsem se dokonce dozvěděla, kdo je vrah.