Kde nejraději běhám

Začnu od nejméně oblíbených míst a tím je běžet po městě. O trochu lepší je to po vesničkách, musím dávat pozor na psy a výšky plotů.

Dalším místem je tartanový ovál, který je sice nudný, nezáživný, ale během zimy má značné výhody.
Je částečně osvětlen a tak se dá dobře běhat po tmě, když je na ulicích sníh, náledí či bahno. Nehrozí tolik zranění a kdyby tak tady mě někdo brzo najde. Dalším místem je málo frekventovaná silnice, které dám někdy přednost (třeba po dešti) před polní cestou. Nechce se mi běžet mezi bahnem, loužemi a kamením. A nejhorší je to mytí bot.

Docela dobře se mi běhá po loukách,
ale nesmí být mokro, nesmí být tráva přerostlá. Tempo je zde znatelně pomalejší, boty se tak neodráží, nohy musím více zvedat a tak mi přijde trénink výživnější. Také na měkkém podkladu méně bolí nohy. Mívám také adrenalinové zpestření, když metr ode mne vystartuje zajíc, nebo vzlétne bažant.

Nejraději asi běhám po cyklostezkách, kde se střídají povrchy, mění krajina a běh je pro mě nejpříjemnější.