První dojmy z tréninku

První tréninky mám za sebou (3 x týdně 5 km), ještě že je leden a brzo se stmívá – běhám totiž prozatím tajně „inkognito“ v přírodě a po tmě. Hrozí sice, že si mě někdo splete s funícím divočákem, ale zatím se svou rychlostí a funěním mezi lidi nemůžu. 

Pocity z běhu jsou zatím smíšené, objevuji po těle svaly, o kterých už jsem ani nevěděl, že je na sobě mám. Překvapení pro mě je, že i když jsem unavený, cítím se po běhu spokojeně, alespoň do doby než musím ráno vstávat do práce.

Konečně přichází očekávaný týdenní běžecký plán od trenéra Tomáše, který tréninky lehce přitvrzuje. Tréninkové dávky trefil nejspíš přesně, protože na sobě pozoruji zlepšení jak v rychlosti, tak v délce souvislého běhu. Odvažuji se proto na ovál, na kterém snad vždy někdo běhá. Dokonce zde nejsem nejpomalejší. Zřejmě s Novým rokem začalo běhat více lidí, než jenom já. 

Teď hlavně vydržet, překonat únavu a výmluvy o nedostatku času než si tělo zvykne na pravidelný běh. S podporou trenéra se vše daří. Jeden z posledních běhů měl být v členitém terénu. V mapě jsem vybral okruh v ne příliš známém terénu, kde vím, že nějaké kopečky jsou. Při běhu jsem zjistil, že jsou to ohromné rokle, které bylo problém vůbec zdolat. Mermomocí jsem i v těžkém terénu chtěl splnit plán na daný počet km a zbytečně přecenil své možnosti. K takovému terénu jsem neměl ani nejvhodnější obuv, no a skončil jsem několikadenním výpadkem tréninku. Dobře, že ponaučení (varování) přišlo takto brzy. Teď již pilně pokračuji v plnění tréninkového plánu.