Jak vybrat spací pytel

Spací pytel je nedílnou součástí výbavy každého turisty. Je třeba se zamyslet, která kritéria jsou pro nás důležitá a podle toho si správně vybrat. Pokud hledám malý a lehký spacák a chci jej za dobrou cenu, nebude zrovna vhodný do studených nocí. Pokud plánuji nocovat venku při teplotách těsně nad nulou, spacák naroste jak na objemu, tak i na ceně apod.

 

Kritéria pro výběr správného spacáku jsou:

  • teplotní určení
  • délka spacího pytle
  • hmotnost
  • cena
 

 

 

 

Zásadní otázky při výběru?

  • Spaní uvnitř – vhodný je dekový spacák, který může obsahovat nasákavé materiály (bavlna, flanel). Je nenáročný na používání.

 

  • Spaní venku – vhodný spacák typu mumie, z nepromokavých materiálů s teplotním určením dle konkrétního způsobu použití (pro přespání pod letní oblohou na jihu Evropy bude jiné než při přenocování ve skandinávských zemích).

 

  • Transport autem – menší důraz na hmotnost a rozměry. Může být pohodlnější a prostornější (dekový).

 

  • Transport v batohu – větší důraz na hmotnost a rozměry sbaleného spacáku. Nejvhodnější je spacák mumiového typu.

 

  • Cestování na kole – velký důraz na skladnost spacáku a nízkou váhu – pod 1,2 kg.

 

  • Kdo bude uživatel – pro ženy a děti se orientujeme podle nejvyššího teplotního určení – komfort. U mužů je vhodné se orientovat podle střední teploty určení – limit.

Tvar spacáku

  • dekový, přikrývkový – spacák vhodný pro méně náročné akce, pohodlný, rozepnutím se změní na deku
 
  • mumiový – tvar optimalizuje velikost vyhřívaného prostoru a hmotnost spacáku, zatažením tkanice je dokonale chráněna hlava

 

  • oválné, rozšířené – oválné a rozšířené mumie jsou ideální pro jedince silných postav a pro ty, kteří nemají rádi těsné prostory

 

  • anatomické mumie – naopak tvarem co nejvíce kopíruje lidské tělo, aby bylo dosaženo nejmenší hmotnosti spacáku a nejlepších tepelně-izolačních vlastností i za cenu menšího pohodlí. Pro anatomické mumie se někdy používá i označení „sarkofág".

Teplotní určení

Spacák vybíráme v první řadě podle teplotního určení. Teplotní údaje, které bývají na spacáku vyznačeny, vypovídají o jeho izolačních vlastnostech.  Ve specifikacích spacáku najdete nejčastěji tři, výjimečně čtyři teploty:

 
  • Horní extrémní teplota – je asi nejméně zajímavá a říká, při jaké teplotě nám v zapnutém spacáku začne být nepříjemné teplo. Problém s nadbytkem tepla se u většiny spacáků dá vyřešit rozepnutím zipu.
 
  • Komfort – spodní hranice komfortu, při které je uživatel ležící v uvolněné poloze na zádech v celkové tepelné rovnováze a nepociťuje chlad.
 
  • Limit – spodní hranice, při které je uživatel ležící ve skrčené poloze v celkové tepelné rovnováze a ještě nepociťuje chlad.
 
  • Extrém – spodní extrémní teplota, při které hrozí nebezpečí poškození zdraví v důsledku podchlazení.
 

 

Tyto teploty jsou vztaženy k postavě běžné ženy za běžných podmínek a přímo souvisí s použitými materiály, kvalitou, typem a množstvím výplně, konstrukcí, apod. Bohužel u každého výrobce se tyto teploty mohou výrazně lišit, protože neexistuje žádná závazná vyhláška, kterou by se výrobci museli řídit a podle níž by se teploty uváděly. Existují v podstatě tři způsoby zjištění teplot spacáků:

 
  • Výpočtem – podle typu a množství výplně (gramáže) a použitých materiálů výrobce vypočítá teploty – nejméně přesná metoda.

 

  • Měřením teplotního odporu – vezmou se dvě teplotní čidla a měří se rozdíl teplot uvnitř a vně spacáku za určitých podmínek. Poměrně běžná metoda, měření provádí mnoho laboratoří (např. v Brně).

 

  • Test spacáku dle evropské normy EN 13537 – velmi složitý a nákladný test (provádí jej asi tři laboratoře na světě), kdy teploty testují na figurínách simulujících člověka za přesně daných podmínek a hlídají se teplotní výkyvy uvnitř spacáku. Z takového testu musí vždy pro daný spacák vzejít certifikát, který je výrobce na vyzvání povinen předložit.

Velikost spacáku

Správná velikost spacího pytle vzhledem k postavě uživatele je důležitější, než by se zdálo. Malé tělo jen obtížně vyhřívá příliš velký spacák. Navíc nosíme zbytečnou zátěž. Naopak malý a těsný spacák je nepohodlný a stlačená izolační vrstva studí. Spacák by měl být alespoň o 20 - 25 cm delší, než je výška postavy.

 

Materiály

  • Vnější tkaniny jsou kompromisem mezi pevností, hmotností, voděodolností a prodyšností. Nejběžnějším materiálem je polyamid s různými vodoodpudivými úpravami.
 
  • Vnitřní tkanina by kromě prodyšnosti měla být i příjemná při styku s pokožkou. U levnějších spacáků se jako vnitřní tkanina často používá bavlna. Ta je sice příjemná na dotyk, ale je poměrně těžká a objemná. Bavlna se také snadno se špiní, absorbuje vlhkost a dlouho schne.
 

Nejrozšířenějším materiálem je polyester, v lepších spacácích s funkční úpravou podobnou funkčnímu prádlu.

 

Konstrukce

Způsob šití spacáku se odvíjí především od druhu a množství použité izolační náplně a je vedeno snahou o dosažení co největší výšky (mocnosti, tloušťky, zdvihu, loftu) izolující stěny s vyloučením „studených švů". Studené švy vzniknou jednoduchým prošitím tkanin i náplně („skrz naskrz"). Najít bychom je měli jen na nejlevnějších letních spacácích, nejčastěji dekových. Studený šev výrazně prosvítá proti světlu a dá se snadno rozpoznat i po hmatu. „Teplé švy" mají všechny dobré spacáky a zajistí je různé sendvičové či šindelové konstrukce.


Údržba 

Textilní materiály, ze kterých jsou spací pytle vyrobeny, jsou konstruovány pro běžné praní a čištění (dle instrukcí výrobce na štítku)

 
  • po každém použití provětrat v rozepnutém stavu
  • skvrny čistit vlažnou mýdlovou vodou
  • pro praní použít speciální prací prášky a teplou vodu (ne horkou), po vyprání důkladně promáchat
  • poté spací pytel volně rozložíme a necháme vodu odkapat, pak ho necháme schnout a příležitostně s ním zatřeseme (hlavně péřové spací pytle)
  • nejlepší způsob uskladnění spacího pytle je rozložit volně nebo nechat viset na suchém, temném místě
  • při balení nerolujeme spací pytel, ale postupně vpěchujeme do obalu (nepolámou se vlákna)