Jak vybrat jízdní kolo - parametry

Dál ale čekají v řadě další parametry, na které se nesmí zapomínat, pokud chceme výběr kola vzít opravdu vážně. Z jakých materiálů se vyrábí rámy? Jaké můžu zvolit odpružení? A co pláště, hrají nějakou roli? Není toho málo a v tomto článku se vám pokusíme nastínit, čeho se držet.

Zároveň ale myslete na to, že každý typ kola má svá specifika a při výběru se může postupovat trochu jinak. V tomto článku ale najdete shrnuté obecné rady, které vás nasměrují. Jednotlivým typům jsme se blíže věnovali tady.

Pokud se na kolo chcete vybavit ještě více, můžeme vám v dalších článcích poradit například s výběrem cyklistické helmy nebo dalším příslušenstvím a nářadím pro základní servis. 

Shrnutí 

• Typ - ze všeho nejdříve si ujasněte, v jakém terénu chcete jezdit. Podle toho si vyberte vhodný typ kola. Mezi základní typy kol patří horská (náročný terén), silniční (kvalitní rovné cesty) a treková (kompromis mezi obojím). 

• Rám - mezi rámy jsou poměrně velké rozdíly. Velikost rámu vyberte hlavně podle výšky a dalších proporcí cyklisty. Dál se ale zaměřte na materiály, kdy nejčastěji najdete hliníkové slitiny, u dražších je pak karbonové nebo titanové provedení. Volit se dá také podle tvaru, pokud například preferujete snížený rám pro snazší nasedání apod.

• Kola a pláště - u kol se dá řešit hlavně průměr. Čím menší kola, tím lepší ovladatelnost, ale také horší absorpce otřesů. Nejpoužívanější jsou kola s průměrem od 27,5 do 29 palců. Pláště musí být kompatibilní s průměrem kola a vybírat můžete podle šířky a také vzorku. Silniční pláště jsou tenké a téměř bez vzorku, na horském kole využijete širší pláště s výrazným dezénem. 

• Odpružení - pohlcení otřesů se hodí hlavně v terénu. Silničky a gravely odpružení nemají, nejčastější je odpružení vidlice (hlavně treková kola a horská) nebo kombinace odpružené vidlice a rámu (horská kola do těžkého terénu).

• Převody - dříve byly nejčastější kombinace tří převodníků a plus minus devíti pastorků vzadu, avšak modernější bicykly mívají méně převodníků (klidně pouze jeden) a například kazetu s 11 až 12 pastorky. Počet převodů je sice menší, ale stále adekvátní a snižuje se tak hmotnost i riziko technických problémů.  

• Brzdy - na výběr máte čelisťové nebo kotoučové brzdy. První jmenované jsou hlavně na silničních kolech, kde se hraje hodně na úsporu hmotnosti. Na trekových kolech už je najdete méně. Na nich začínají převažovat účinnější kotoučovky, na horských kolech je to standard.

• Další komponenty - sedlo by vám mělo sednout tak akorát. Každý cyklista má nějak poskládané sedací kostí, takže jde hlavně o to, najít vhodný model. Mezi pedály pak volte mezi klasickými platformami nebo nášlapy, na které už ale potřebujete cyklotretry. Řešit můžete i řídítka a jejich šířku či tvar, případně gripy. 

Ukázat jízdní kola

Typ kola

Rozdělení na jednotlivé typy kol se odvíjí hlavně od toho, jaké jízdě se chceme primárně věnovat, což už jsme si podrobněji popsali v jiném článku. Takže teď jen rychlé shrnutí základních variant:

• horské kolo - určené pro jízdu v náročnějším terénu (nezpevněné lesní cesty, měkký terén, kořeny, kameny apod.), širší pláště s hrubým vzorkem, odpružení minimálně přední vidlice (případně i rám), bytelnější konstrukce rámu, nejčastěji kotoučové brzdy,
• silniční kolo - hlavně pro jízdu po kvalitních cestách bez velkých nerovností, vyšší rychlost, úzké pláště bez vzorku, čelisťové brzdy, bez odpružení, konstrukce rámu z lehkých materiálů,
• trekové (krosové) kolo - hybrid mezi oběma předchozími typy, univerzální, ale nevyniká ani v terénu ani na silnici, určené pro silnici a lehčí terény, pláště širší než u silničního a s jemným vzorkováním, brzdy kotoučové i čelisťové (podle kvality), rám ve srovnání s horským kolem méně bytelný a lehčí, odpružení většinou pouze na přední vidlici.

Z těchto tří základních typů kol se pak postupně odlišují ještě různé podkategorie kol, které se ještě více blíží specifickým požadavkům jednotlivých cyklistů. Jako speciality můžeme zmínit například elektrokola (většinou varianta horského kola s elektromotorem), gravel kola (vychází ze silniček, ale zvládne i lehký terén), městská kola (uzpůsobená pro jízdu po městě, včetně různých doplňků) atd.  

Specificky je pak potřeba vybírat i kolo pro děti. Jsou velké rozdíly v modelech pro nejmenší nebo naopak pro děti v juniorském věku, které se blíží klasickým kolům pro dospělé. 

Rám

Rám představuje prakticky kostru celého kola. Měli byste u něj řešit správnou velikost a také materiál, ze kterého je rám vyrobený. Svou roli má i celkový tvar rámu. 

Velikost rámu

Při výběru velikosti rámu před vás výrobci postaví buď označení délky v palcích, případně v centimetrech, nebo konfekční velikosti podobně jako u oblečení (S, M, L apod.). Pokud se jedná o délku, pak jde o sedlovou trubku, která se měří od středového složení (osa pro pedály) po konec rámu pod sedlem.  

Výrobci vám výběr usnadní tím, že jednotlivé velikosti přiřazují k výšce postavy cyklisty, což je naznačeno v následující tabulce. Ta je však orientační a oplatí se vždy vyhledat tabulku určení pro konkrétní model. Pamatujte také na to, že nastavení kola přímo pro konkrétního jezdce poté vychází i z nastavení výšky a pozice sedla.  

S velikostí rámu souvisí i velikost kol a obecně platí, že když se cyklista postaví s nohama na zemi nad kolo, horní rámová trubka by měla dosahovat asi 5 cm pod rozkrok. Tato hodnota se ale může lišit i podle tvaru rámu.

Hodnoty v tabulce jsou čistě orientační a vždycky je dobré velikost vyzkoušet “na živo” fyzicky v prodejně. 

Materiál rámu 

Materiál rámu do velké míry ovlivňuje celkovou hmotnost kola a také jeho odolnost. Vždy jde o rovnováhu poměru složení materiálu, jeho množství a zároveň dodržení bezpečnostních kritérií. Ideální rám bude samozřejmě lehký a pevný, ale zároveň adekvátně pružný. Za takové výhody si ale bude muset člověk připlatit. Rám zkrátka představuje jeden z nejnákladnějších komponent na kole.

Pojďme se tedy podívat, jaké materiály na kolech můžete objevit: 

• Ocel - Prakticky už se nepoužívá, protože jde o velmi těžký materiál, který je však pevný a odolný. Problémem je koroze, na kterou si u oceli musíte dávat pozor. Výhodou je ale ale slušná pružnost a pohlcení nerovností. Ocelové rámy najdeme hlavně na levnějších modelech kol.  
• Hliník (označení alu či alloy) - Hlavní výhoda hliníku spočívá v jeho nízké váze (až třikrát lehčí než ocel), což většina cyklistů kvituje. Hliník je sám o sobě měkký, takže se u kol musí využívat jeho slitiny. Jednou ze známých slitin je dural, který je díky různým příměsím tvrdší a pevnější. Obecně jsou tyto slitiny méně pružné a hůř absorbují otřesy. Průměry trubek hliníkových rámů jsou většinou větší, čímž se kompenzuje měkkost při zachování pevnosti. Jedná se také o poměrně levnou variantu.  
• Karbon - Kompozitní uhlíková vlákna nabízí výborné vlastnosti, co se týče nízké hmotnosti a také pohlcení vibrací, avšak připlatíte si. Karbonové rámy jsou velmi pevné a navíc mají dlouhou životnost. Technologie výroby umožňuje vytvořit rámy s různými vlastnostmi (kombinace pevnějších a odlehčenějších částí). Nevýhodou však je, že rámy jsou pevné v určitém směru působení sil a prudší nárazy z jiné strany pro ně mohou znamenat konečnou, zkrátka jsou náchylné k prasknutí. 
• Titan - Luxusní varianty rámů, které už jsou spíše pro fajnšmekry, kteří chtějí investovat větší částky. Titanové rámy jsou velmi pevné a zároveň lehoučké, což dopomáhá skvělé ovladatelnosti kola. Navíc perfektně tlumí vibrace a odolávají korozi či nárazům. I titan najdete ve slitinách s dalšími prvky jako hliník či vanad. Vysoká cena vychází hlavně z náročné výroby a svařování. 

Tvar rámu

Když zavítáte do obchodu, zjistíte, že prakticky žádný rám není stejný. Výrobci si různě hrají s geometrií, pozicí rámových trubek a podobně. Variant je opravdu spousta, rámy můžeme dělit do různých kategorií. 

První z nich je například dělení rámů podle pohlaví: 

• pánský rám - typická je vyšší horizontální trubka rámu, daleko častější,
• dámský rám - snížená horizontální trubka pro snazší nasedání, často se používá u městských kol.

Rozlišit můžeme rámy i podle preferovaného stylu jízdy: 

• kratší rám - vzpřímenější posed, komfortnější pozice jezdce na kole, šetří záda.
• delší rám - méně příjemné sezení, jezdec více “leží” na řídítkách, efektivní šlapání, větší zátěž na ruce.

Kola a pláště

Kam bychom dojeli, kdybychom na kole neměli kola, že? Na nich je nejdůležitější hlavně velikost, tedy jejich průměr. U kol pro dospělé se setkáte s velikostmi od 26 do 29 palců. Kola s menším průměrem jsou agilnější, lépe a rychleji se s nimi zatáčí a navíc jsou lehčí. Čím větší průměr kola, tím lépe se na něm překonávají terénní nerovnosti, třeba kořeny a kameny, počítat se ale musí s vyšší hmotností. 

Jiná situace je samozřejmě u dětských bicyklů. Kola proporčně odpovídají celkové konstrukci, mají tedy průměr od 10 do 24 palců.

V tabulce jsou nejčastější velikosti kol podle typu bicyklů. U horských kol se dříve často používala 26palcová kola, dnes už jsou ale výjimkou a preferují se větší průměry. Tento rozměr se používá hlavně u juniorských horáků. U silničních a trekových pak převažují hlavně 28palcové průměry. 

Pláště

Samotný kontakt s povrchem, po kterém na kole jedeme, zajišťují pláště. Ty samozřejmě musí v první řadě odpovídat průměru kol. Dále se ale na pláštích řeší jejich šířka a také vzorek.

Obecně platí, že čím širší pláště, tím je větší plocha kontaktu mezi pláštěm a zemí. Výhodou tedy je, že širší plášť má dobrou přilnavost a udrží vás v těžším terénu. To vše s sebou ale samozřejmě nese i větší valivý odpor při jízdě, takže se zkrátka více nadřete při šlapání.

Výrazný a hrubý vzorek (vysoké výstupky s mezerami) ještě zvyšuje přilnavost a díky němu se můžete například pustit s větší vervou do zatáček na nezpevněných površích, v blátě a podobně. Naopak na silnicích vám postačí prakticky hladký plášť, případně s drobnými výstupy těsně vedle sebe.

A jak tedy vypadají pláště pro různé typy kol?

• horské kolo - šířka od 50 do 75 mm, spíše hrubší vzorek, vhodnější do těžšího nezpevněného terénu,
• trekové kolo - šířka od 35 do 50 mm, jemnější vzorek vhodný na cestu i do lehčího terénu,
• silniční kolo - šířka 20 až 35 mm, nejužší jsou pouze na silnici, silnější zvládnou i mírný terén, žádný nebo velmi jemný vzorek pro malý valivý odpor na silnici.

Většina kol má pod pláštěm klasickou cykloduši, ale existují také varianty bez duší. Ty přinášejí úsporu hmotnosti a také lepší jízdní vlastnosti v terénu, kdy mají lepší přilnavost díky nižšímu tlaku. Je ale potřeba myslet na to, že montáž je náročnější a můžete se solidně zašpinit, do pláště se totiž aplikuje takzvané mlíko, které zacelí díry. Budete muset také častěji dofukovat, případně doplňovat mlíko. Bezplášťové systémy jsou také dražší.

Odpružení

Nevytřeste si všechny kosti z těla. Jestli se chystáte vyrazit i mimo silnici na nějakou stezku v lese, určitě se vyplatí mít odpružené kolo. Na neodpruženém bicyklu je nutné počítat s tím, že zejména ruce dostanou všemi otřesy pořádně zabrat.

Existují tři základní varianty kol: 

• bez odpružení
• s odpruženou vidlicí
• celoodpružené kolo.

Neodpružená kola jsou výsadou hlavně silničních modelů (případně gravelů), na nich by cyklistovi bylo tlumení nárazů prakticky k ničemu, zbytečně by se zvyšovala hmotnost kola a ztrácela energie šlapání. Na rovných asfaltkách můžete v klidu uhánět krajinou a nerovnosti neřešíte.

Kola s odpruženou vidlicí jsou nejčastější, typická je tato varianta u trekových modelů, kde se i v mírném terénu vyplatí mít kolo, které pohltí nárazy nerovností. U horských kol je odpružená vidlice nutnost. Existují různé systémy tlumení, ať už olejové nebo vzduchové, navíc si můžete vybrat také mezi klasickou a uzamykatelnou vidlicí, což se hodí, pokud víte, že pojedete delší úsek po silnici. Zkrátka si efekt pružení “vypnete”.

Poslední variantou jsou celoodpružená kola, občas nazývaná “celopéra”. Jde o horská kola (sjezdové speciály apod.), která mají kromě odpružené vidlice také rám se složitějším systémem pohlcení nárazů. Celoodpružená kola už si vybírají cyklisté do náročného terénu s těžkými překážkami a skoky. Modernější odpružené rámy také efektivně odstraňují ztráty energie při šlapání. 

Převody

O samotný pohyb na kole se stará systém ozubených koleček. Vepředu u pedálů jsou převodníky (1 až 3, větší průměr), u středu zadního kola je pak kazeta s pastorky (i přes 10, menší průměr). Mezi předními a zadními ozubenými kolečky je natažený řetěz, díky kterému se přes ozubená kola přenáší energie šlapání na zadní kolo.

Cyklista může při jízdě díky přehazovačce (vzadu) a přesmykači (vepředu) volit, na kterém kolečku řetěz bude. Takhle si může regulovat obtížnost převodu, tedy jakou sílu musí při šlapání do pedálů vyvíjet. Lehčí převody jsou dobré do stoupání, s těžšími naopak dosáhnete vyšší rychlosti na rovině a ve sjezdu z kopce. Ovládání převodů pak je umístěné přímo na řídítkách. 

Počet převodů

Celkový počet převodů vychází z násobku počtu ozubených koleček. Pokud jsou vepředu tři a vzadu devět, kolo má celkově 27 převodů. Jde ale pouze o teoretickou hodnotu. Zaprvé byste neměli moc křížit řetěz, tedy neměli byste používat například zároveň největší kolečko vepředu i vzadu, protože se tím řetěz natahuje a ničí. Zadruhé u různých kombinací převodů zjistíte, že jsou některé, co se týče obtížnosti, téměř totožné. 

I proto se často u novějších kol ustupuje od zažité kombinace tří převodníků a jde se cestou dvou či dokonce jednoho s tím, že vzadu je pak větší počet pastorků. Díky tomu se snižuje hmotnost kola a také riziko technických problémů, například pádu řetězu a podobně. S jednopřevodníkem navíc ovládáte pouze přehazovačku, zacházení s přesmykačem odpadá. 

• trojpřevodník - často na základních horských a trekových kolech, většinou kombinace 3x9, tedy 27 převodů, postupně se od něj ustupuje, 
• dvojpřevodník - objevuje se postupně častěji u horských kol, běžný je i u silniček, většinou v kombinaci s kazetou s 10 až 11 rychlostmi, celkově tedy 20 až 22 převodů,
• jednopřevodník - znovu primárně u lepších horáků a u silniček, často společně s kazetou o 11 až 12 pastorcích (11 až 12 převodů celkově).

Brzdy

Když chceme frčet na kole jako o závod, je potřeba také umět rychle brzdit. Nikdy nevíte, kdy se za zatáčkou objeví nečekaná překážka, případně vám vběhne pod kolo pes. Každý by si v zájmu bezpečnosti měl být jistý, že brzdný systém na kole funguje dobře. 

Na kolech najdeme dva základní systémy brzd. Jednodušší a levnější jsou čelisťové brzdy (nazývané také jako v-brake či v-brzdy), které při zamáčknutí brzdové páčky u řídítek přes lanko semknou špalíky okolo ráfku kola, čímž se zablokuje jeho otáčení. Prim hrají na silničkách a levnějších trekových a horských kolech.

Složitější a dražší systém pak představují kotoučové brzdy, které fungují hodně podobně jako brzdy v autě. U středu otáčení obou kol jsou kovové kotouče s brzdným systémem s destičkami. U řídítek zmáčkneme brzdu, destičky se přiblíží k sobě a zablokují kotouče a zabrzdí otáčení daného kola. Systém je buď mechanický (lanko) nebo hydraulický (kapalina). Kotoučovky najdeme na lepších horských a trekových kolech, gravelech apod.

Další komponenty

Nejdůležitější součásti kola už jsme si probrali, ale není to vše. Pozornost můžete věnovat ještě několika dalším dílům, které zajistí příjemný cyklistický zážitek.

Sedlo

Pro hodně cyklistů velmi důležitá součást, protože právě skrz sedlo jste v kontaktu s jízdním kolem. Pokud přijdete do vybaveného obchodu, zjistíte, že najdete opravdu hodně různých variant sedel, takže volbu můžete přizpůsobit přesně podle vašich potřeb. 

Jedním z parametrů je šířka. Do velké míry jsou cyklistická sedla konstruovaná s určením pro konkrétní pohlaví, protože muži a ženy mají fyziologické rozdíly v postavení sedacích kostí. Výběr je však hodně individuální, každý zkrátka preferuje něco jiného: 

• užší sedla - preferují spíše muži, vhodná šířka okolo 143 mm,
• širší sedla - hlavně pro ženy, vhodná šířka okolo 155 mm. 

Rekreační modely sedel mohou mít na šířku až 175 nebo 190 mm, vždy jde ale o to, aby zvolená šířka odpovídala rozložení sedacích kostí. Dále se sedla liší podle celkového tvaru, nebo například i podle výstelky. Zatímco rekreační sedla mají silnou vrstvu měkké výstelky, často se objevují i sedla s gelovou vložkou, u závodních modelů se naopak vše podřizuje výkonu. Sedlo je úzké, velmi tvrdé a lehké. 

Svou roli hraje i konstrukce, která se může lišit také podle stylu jízdy, existují tedy sedla pro silniční kola, horská apod. Co se týče konstrukčních variant, je dobré myslet na to, že cyklistika není sport přívětivý pro citlivé partie, zejména u mužů. Může docházet k omezení prokrvení penisu a podobně. Pokud plánujete v sedle trávit opravdu hodně času, podívejte se po modelu s prohlubní, která tento problém řeší a navíc sedlo dobře odvětrává. 

Sedlo seženete i s různými doplňky, ať už jde o různé potahy, čisticí prostředky apod. Zajímavou variantou jsou modely se zabudovanou blikačkou. Určitě také doporučujeme sedlo fyzicky vyzkoušet.

Kliky a pedály

Kliky vedou od středového složení k pedálům a jejich úloha je jednoduchá, zkrátka přenášejí energii šlapání z pedálů dále k ozubeným kolům převodů. Řeší se na nich hlavně materiál a celková hmotnost a i zde platí, že pokud si připlatíte, dostanete kliky z kvalitních a odolných slitin s nízkou hmotností. 

U pedálů už máte na výběr z většího množství variant. Základní typy pedálů jsou:

• klasické a platformy - plochá široká základna s výstupky proti smeknutí podrážky z pedálu, není potřeba speciální obuv (existuje i speciální magnetická varianta, kde už je potřeba obuv s magnetem na podrážce),
• nášlapy - drobnější pedály se zámkem, do kterého přesně zapadne cyklistická tretra, která musí být kompatibilní.

Dalším faktorem u pedálů je znovu materiál. Doporučujeme vyhnout se levným plastovým, vybírejte mezi odolnějšími pedály, například z různých slitin. 

Pamatujte na to, že kola se mohou prodávat i bez pedálů, protože výrobce počítá s tím, že si tento komponent chce cyklista vybrat podle sebe, například vzhledem k tomu, jaké má tretry. 

Řídítka a gripy

Stejně jako u většiny dalších dílů, i u řídítek je dobré řešit, z jakého kovu jsou vyrobená. Materiálové složení bude většinou podobně, jako v případě rámu a dalších komponentů. Dále můžete vybírat podle tvaru (rovná/lomená) a důležitá je také jejich šířka. S širšími řídítky se kolo lépe ovládá (horská kola), avšak jsou těžší a někomu nemusí vyhovovat ruce dál od sebe. Užší řídítka bývají na silničkách, kde je důležitá nižší hmotnost a aerodynamika. 

U řídítek také můžete volit podobu zakončení. U horských kol často nebývá žádné, zkrátka se nechá rovný konec. Dále existují takzvané rohy, tedy krátká rovná madla na koncích řídítek směrem vzhůru. Typické pro silniční kola jsou pak řídítka ve tvaru beraních rohů, těm se říká zkráceně berany a jsou delší a ohnutá tak, aby s nimi cyklista zaujal sportovnější polohu. 

Na řídítka se dají nasadit také gripy, protože přeci jen, držet pár hodin v ruce holou kovovou trubku by asi nebylo nikomu moc příjemné. Gripy se mohou na řídítka nasazovat nebo namotávat. Často se vyrábí ergonomicky tvarované verze s oporou dlaně, aby vám nabídly co nejpříjemnější úchop. Důležité je, aby ruka z gripů neklouzala. Pokud používáte rukavice, měly by vám být gripy příjemné i v nich.

Ukázat jízdní kola